Mittwoch, 30. März 2011

ceske sci-fi, anderle, barvicky a TBC-zapomenute misto!

opet se hlasim z toho velkeho mesta od B! porad to tu zije, porad je co sdelovat-- dneska prichazi nadilka z ruznych koutu --

nejprve zacneme u starych ceskych filmu, na ktere se dostanu diky CC -- tentokrat to byl
film Konec srpna v hotelu Ozon -- asi jedinej apokalyptickej sci-fi film, co se da v cesky produkci najit. ze sedesatejch let. banda holek, co jiz nezazila "normalni svet" pred vybuchem atomove bomby v cele s "starou" - pametnici - hledaji dalsi lidi. mlady holky uz se chovaj spis jak zvirata nez jako lidi. Po dlouhy dobe narazej na staryho pana, co zije v hotelu Ozon, coz je pro starou prijemna vzpominka. ale onemocni a zemre. A jeji banda se zachova opravdu jak zvirectvo--
dost depresivni zazitek, ale rozhodne raritka, co stoji za to videt. ale na genialitu Dona Gia to opravdu nemelo :)

ted jen vsuvka - poznamka k mym sloupkum -- po dlouhem zjistovani mi bylo sdeleno, ze Landeszetung Prag nelze zakoupit nikde, krome jednoho mista v Brne (tak proc to ma v nazvu Prahu??!!). distribuuje se pouze pro predplatitele. Me ale poskytuji noviny jako pdf-ko. Kdo by mel zajem si pocist v nemeckych novinach (uprimne, ne moc zabavnych ;D), tak piste mail a ja preposlu. Jinac drzte palce, dalsim tematem budou Berlinane a jejich psi a ja zatim trpim dojmem, ze sem tu jeste zadneho psa nepotkala - haahaaaaa!




Dalsim, tentokrat velkym zazitkem bylo, ze jsem se smela ucastnit vyberu del Anderleho na vystavu, co se bude konat na ty nasi uzasny ambasade od Machonivejch.. U pana Rampoldta v galerii, ktera se nachazi v krasnym starym baraku v Charlottenburgu, jsme stravily nekolik hodin-- spolu s pani, co ma v CC nastarosti vystavy. Pan Rampoldt dostal sbirku asi 60 Anderleho grafik a uz asi 40 mel. Predpripravil vyber, co by si tak na vystavu predstavoval-- pekny, ale hezky sme mu to se simonou pekne prevoraly. Zvlastnim zpusobem, ze nas vzdycky napadaly stejny veci a stejny grafiky jsme povazovaly za uzasny :) to se mi libilo, tak sme na pana Rampoldta (to jmeno se mi desne libi, chichi) byly dve a postupne byl svolnejsi a svolnejsi ze sveho prvotniho konceptu ustoupit. Tak sem zvedava, jak to nakonec dopadne - mela bych bejt i u definitivniho vyberu a instalace - juhuuuuuuuu!




dalsi velkou udalosti posledniho tydne bylo berlinske pomerne nove Computerspielemuseum -- ze byste to do me nerekli? ja sama taky ne, nebojte. jen plnim sny nejblizsim :) nakonec to byla sranda, dozvedela sem se zas neco novyho z jinyho oboru a co bylo nej? maj tam jednu hru, kde kdyz se neco nepovede, tak te to fyzicky ztresta - teplem, elektrickym vybojem nebo gumovou hadickou - cilem je neucuknout, coz podle me s lidskejma reflexama nejde :) vsak se sami kouknete, co je to zac: http://www.painstation.de/



jeste kulturni vlozka pred zaverecnou bombou - Agathe Snow v Deutsche Guggenheim - kolaze fotek z dovolenejch - jinak to nepusobi. jen v kapanek vetsich dimenzich :) proste zbesila vystava zamerena na kolaze a objekty vytvorene ze vzpominek na navstevy ruznych turistickych mist-- zezacatku mi to prislo blby, ale odchazela sem s pocitem, ze me to vlastne bavilo a ze zas tak zly to nebylo. rekneme ze low-budget a zaroven low-art umeni.. kdyz ale na tu hru pristoupite, tak si zazijete pekny vejlety, pekne, hmmm, BAREVNY!!







a ted prichazi nejvetsi pecka--
obrovitanska tuberacka ozdravovna tesne za berlinem v Beelitz postavena tesne po 1900 - temer v troskach.
spousta info na: http://www.beelitzer-heilstaetten.de/. par obrazku focenejch iphonem, takze kvalita neni zas tak uzasna, a neni jich tolik, zacali sme fotit pozde, spousta veci jen v me mysli zustalo, na:


https://picasaweb.google.com/sim.binko/Beelitz?authkey=Gv1sRgCPLIwdGd4bTdVQ&feat=directlink .
jednak bylo pocasi jak stvoreny na prochazeni se po tech obrovskejch pozemcich, kde se to nachazi a i v tech baracich to slunicko tvorilo skvelou atmosferu. Jednak mistnosti jak tovarni haly, kde asi byvalo nejake technicke zazemi, jednak vyslovene nemocnicni saly a pak spooousta pokoju. ale tehda, to se jeste stavelo poradne a krasne. takovy luxusni bydleni by z oho ted mohlo bejt a oni to nechaj zchatrat-- proste lepsi jak teufelsberg, melo to ten punc totalniho osameni, nikdo nikde. parada nachazet ruzny terasy, na ktery pere slunicko, vylizt na strechu, kde si vesele rostou stromy a vypada to tam jak v lese-- o tom miste by se dalo psat hodiny, ale je cas jit spat, pratele!

tak tedy jeste par fotek na dobrou noc:












Dienstag, 22. März 2011

z normalniho breznoveho berlinskeho zivota --

uz je to zas peknej cas, co jste ode me slyseli pripsevky z normalniho zivota. Posledni dobou to tou prekypuje Teufelsbergem, ale to neni moje jedina napln zivota. v Berline to toziz prekypuje u uzasnou kulturou a spoustou dalsich bajovejch veci!

co se stalo tak ve zkratce? minule jsem se zminovala o volbach do predsednictva GFPS-CZ - tak ano, jsem tam a budu se hezky starat o stipendisty pristi rok! zaroven sem spadla do velkeho planovani projektu na pristi rok - to bude jeste mazec!

pak dalsi velkou zvesti jest, ze muj mily leo oslavil sve dalsi narozeniny - dobrou zpravou na tom jest, ze i presto stale jeste zustal dusi ditetem! :) musim si ted se svejma narozeninama taky pospisit a zas ho aspon trochu dohnat :D

s narozeninama se tady roztrh pytel - o par dni pozdeji totiz slavila ma spolubydlici Johanna - a to dokonce na koncerte, kde zpivala s kapelou Black Diamonds - pecka! Tomu rikam zpusob jak slavit narozky - stoupnout si na podium a zpivat! :)

Ten den o par hodin predtim ale probehla jina dulezita udalost - prvni cizojazycna prohlidka, ehm ceska, na Teufelsbergu, o ktere na tomto blogu jiz padlo vice zminek! pres me nachlazeni se zadarilo :)

jo a malem bych zapomnela, takova drobnost, co skoro ani nestoji za zminku---
BYL TU MAAAAAAAAAAAAAAJK!!!!! jo prej si to uzil. Nechal tu po sobe gumovy vajicko. a me stastnou a potesenou, ze tu byl :)
asi nemusim davat jako verejnou sotez otazku "uhodnete, kde je porizena fotka mikulase", ze? :)
mno, a zazili sme tady jednu naprosto uzasnou kulturni udalost, o tom vam musim vypravet.

zcela nahodou jsem zjistila, ze v Berline prave probiha festival moderni hudby maerzmusik a hnedle me upoutala jedno predstaveni - rekunstruovany film METROPOLIS za doprovodu nove slozene hudby Martina Matalona hrane Ensemble moderne - zivym orchestrem. jeste navic to bylo na Volksbühne, coz znamena ze jsem byli na jednom z nejznamejsich jevist berlina! jednoduse genialni kombinace vseho!!


film bez komentare spickovej. nejlepsi, kdyz se maria bala, jak silela. a celkove proste klasika. uzasny. a v kombinaci s onou moderni hudbou hranou zivym orchstrem?? DECHBEROUCI PECKA!! neda se to prevypravet - jenom zazit!
tady si o tom muzete precist vice...








a pak stoji za zminku tri vystavy prave probihajici v Berline:

zacnemez rovnou tou asi nejlepsi v Kulturforu
Feininger aus Harvard - Zeichnungen, Aquarelle und Fotografien 
Feininnger se narodil v USA, studoval a zil ale v nemecku, pozdeji do USA zas ve 30. letech emigroval. vsechno podle pravitka, zacinala legrace, kdyz jsme ho podezrivali, ze si ho na malovani zapomnel vzit. samy lodicky, vsude kde maloval, tak maloval lodicky. lodicky lodicky a lodicky. ve 20. letech se pripojil k Bauhausu, 37 emigroval do New Yorku, kde kapanek ztratil svoji pravitkovou obsesi. nejlepsi ale byly jeho fotky, ktere byly vystaveny vubec poprve. stejne jako ostatni clenove bauhausu se fotoaparatem nechal unest. zejmena genialni jsou fotky, kdy zaznamenaval budovy bauhausu, zejmnea vecer s rozsvicenymi okny. a dalsi nocni vyjevy, ktere pusobi az mystiky. proste genialni! tahle vystava me moc potesila.


dale hned naproti v Neue National Galerie malicka vystavka 
El Lissitzky
jen maly koutek vzdy poradany Kupferstichkabinettem uprostred stale expozice v Neue Nationalgalerie. Zejmena kresby k futuristicke opere "porazka slunce". Nejlepsi hlod byl, ze oponu k tomu namaloval K. Malewitch - cerny obdelnik. Hodne jasna inspirace architekturou.




a posledni jest v Martin-Gropius-Bau

KOMPASS - zeichnungen aus dem MOMA New York (the judith rothschild foundation - contenporary drawings collection)

kresby a hlavne kolaze zejmena z 60 a 70 let, ale i az do soucasnosti. spousta zvucnych jmen, ktera ale vetsinou z hlediska tohoto media nezname - john cage, baselitz, g. richter, donald judd, j. koons etc. a pak samozrejmne spoooousta dalsich. v urcitych castech vystavy byla dila serazena do houfu, vzdy dle vizualni ci tematicke podoby. dila ruznych lidi a z ruznych dob - zajimave na pozorovani podobnosti.

jo a byla sem tam v pondeli odpoledne a bylo tam straaaasnejch lidi, skoro jako az hodne moc na muj vkus.

LZ: U-bahn, S-bahn, Bus und Straßenbahn!

dnes udajne nastal den, kdy byl muj prvni sloupek zverejnen. ano, v slavnych landeszeitung prag, ktere ani v praze pry nejsou jentak k dostani. proto me prani jedine jest, necht tento blog ucini tento sloupek slavnym :D 

jeste na uvod k projektu - jde o projekt pro mlade - cesky student zijici v berline (hihi, ja) pise o Berline a nemecky student pobyvajici v praze pise prozmenu zas o praze. pokazde na stejne tema. tentokrat tema VEREJNA DOPRAVA!

a ted ten uvod shrnem jeste v nemcine, at se chudaci nemecti kamaradi neciti diskriminovani:
also, in nächsten Zeilen könnt ihr meine erste Kolumne für Landeszeitung Prag lesen. Diese Zeitung existiert in Tschechien für die deutsche Minderheit, mindestens sagen sie es so auf ihren webseiten :) Dieser Kolumne ist Teil von einem Projekt für Jugendlichen, die über seinen Erfahrungen aus fremden Städte schreiben. Ein Tscheche über Berlin und ein Deutsche über Prag. Immer beide auf dasselbe Thema, diesmal ÖFFENTLICHE VERKEHRSMITTEL!

-------



U-bahn, S-bahn, Bus und Straßenbahn – mit diesen allen öffentlichen Verkehrsmitteln darf man durch ganzes Berlin reisen. Eine Stunde Fahrzeit ist hier keine Ausnahme. Langweilig? In keinem Fall! So viele Linien, Farben, Punkte. Mein erster Eindruck – das ist aber ein schönes abstraktes Bild!
Man fährt meistens unter der Erde ohne zu wissen, was sich da oben befindet. Nach ein paar Monaten war mir klar, dass ich mir anfangs viele der Umstiege sparen hätte können, denn manchmal sind die Stationen oben näher, als es von unten scheint!
Für Wessis sind Straßenbahnen eine große Attraktion, denn sie fahren nur in Ost-Berlin!
Der Alexanderplatz ist voll von ihnen! Wenn ich mit einer Straßenbahn länger als eine halbe Stunde fahre, habe ich immer das Gefühl verdammt weit im Osten zu sein!.
Andererseits ist es mit der Ring-Bahn wie eine Reise um die ganze Welt! Nicht nur die Welt draußen, sondern auch das Publikum ändert sich fundamental von Stadtviertel zu Stadtviertel. Ein paar Minuten sitzt man da mit Rentnern, dann kommen die Türken, die dann wiederum von Touristen ersetzt werden.
In der U-Bahn rezitieren die Obdachlosen „traurige Gedichte“, damit sie ihre Zeitung für ein paar Cents verkaufen können. Verschiedene Musiker singen und musizieren – die Fahrt zur Warschauer Straße kann ich mir schon ohne einen bestimmten Gitarristen nicht mehr vorstellen!
Über Busse lohnt es sich nicht zu sprechen, die kommen wann sie wollen, niemand von uns, armen Ausländer weiss wohin sie fahren. Die Busse haben eigentlich keinen eigenen Linien-Plan. Warum auch? Die Berliner brauchen ihn nicht!
Es ist einfach eine bunte Welt für sich. Nur zu mir nach Hause, die Berliner sagen dazu JWD - „janz weit draussen“, fährt die ruhige U3 und ich höre gefühlte Stunden auf jeder Station das monotone, zum schlafen provozierende „Dieser Zug fährt nach Krumme Lanke“ – Dieser Zug fährt nach Krumme Lanke“ ---

(Landeszeitung Prag, Nr. 6/2011)

Samstag, 12. März 2011

Prvni cizojazycna - ceska - prohlidka na Teufelsbergu!

Komorni prohlidka za ucasti reporteru z CTK a Ceskeho rozhlasu probehla dnes, 12. 3. 2011, za slunecneho pocasi :) Peclive poslouchejte a sledujte vsechna media, treba me nekde uslysite nebo uvidite ;)
Zde mala dokumentace..


















Sonntag, 6. März 2011

napinavy pribeh Teufelsbergu konecne on-line!


konecne zverejnujeme napinavou historii Teufelsbergu na internetu a pozor, i v ceskem jazyce!! :) 

v pripade, ze vas tato historie extremne nadchne, kouknete na www.berlinsightout.de, objednejte prohlidku, samozrejme i v cestine (kvalita zarucena - provadim totiz ja!) a vyrazte do berlina!!

btw. prvni prohlidka v cestine hned pristi tyden, 12. brezna od 14:00!:)

Dobre se usadte, zaciname..
fotky jsou z posledni prohlidky, ktera probehla dneska! vice na picase.




V době nacismu – vysokoškolský zbrojařský kampus 


Na místě, kde se dnes nachází Teufelsberg (Čertův kopec), měl podle nacistických plánů v rámci projektu „Welthauptstadt Germania“ (hlavní město světa Germania) vzniknout vysokoškolský kampus. na jeho realizaci se začalo pracovat již Před válkou – v letech 1937 až 1940 byla vybudována hrubá stavba fakulty vojenské techniky. 

Po druhé světové válce – Berlíňané dobývají svůj kopce

Krátce po druhé světové válce byla hrubá stavba vysoké školy částečně odstřelena a použita jako stavební materiál. Zbytky budovy byly od roku 1950 postupně plněny sutí z trosek válkou zničeného města. Po dobu 22 let bylo na toto místo denně naváženo až 800 nákladních vozů suti - až 7 000 m3; 14. listopadu 1957 byl na vznikající horu dovezen desítimiliontý kubík. Celkově sem do roku 1972 bylo navezeno 26 miliónů metrů krychlových suti, což odpovídá přibližně třetině všech berlínských poválečných trosek (tzn. asi 15 000 budov). V roce 1972 byl celý pozemek osazen stromy a celkově zkultivován. Hned poté začal být Teufelsberg využíván jako sportovní areál. Mohli jste tu najít nejen horolezeckou stěnu, která se zachovala dodnes, ale např. i sáňkařskou dráhu, lyžařský skokánek a dokonce i vlek. Ten ale musel být odstraněn, protože rušil rádiovou komunikaci Spojenců. U příležitosti oslav 750. výročí Berlína se tu dokonce konal světový pohár ve slalomu. Dnes tu ještě najdeme i „sjezdovku“, na které si berlínští milovníci zimních sportů mohou při dostatku sněhu užívat. V 70. letech byla na jižním svahu Teufelsbergu založena vinice, z jejíchž hroznů bylo ještě v 80. letech vyráběno víno s příznačným názvem „Wilmersdorfer Teufelströpfchen“ (Wilmersdorfské čertovy kapky). V roce 1984 byla ale vinice přemístěna na zimní stadion Wilmersdorf. 


Během studené války – odposlouchávání 

na „T´Bergu“

Ale Teufelsberg neobjevili jen příznivci volnočasových aktivit. Již od roku 1957 obsadila vrchol kopce americká armáda, jelikož jako nejvyšší místo v Berlíně byl Teufelsberg ideálním místem pro umístění odposlouchávací stanice. Zpočátku pouze mobilní zařízení určené k monitorování vzdušného prostoru – zejména tří leteckých koridorů mezi Berlínem a Spolkovou republikou – bylo brzo nahrazeno stálými budovami. K nim bylo v průběhu času přistavěno pět kopulí s anténami (nejvyšší radarová věž měří 69 m), které sloužily od dob studené války hluboko do období Varšavské smlouvy k monitorování dění ve vzdušném prostoru. Kromě Teufelsbergu (v americkém žargonu nazývaného T´Berg) byly odposlouchávací stanice také v Marienfelde, na letišti Tempelhof a na letišti Gatow. Stanice byly součástí americké celosvětové špionážní sítě „Echelon“. Vojáky za prací na Teufelsberg svážely kyvadlové autobusové linky z jejich kasáren (Britové přijížděli z Gatow – dnešních kasáren generála Steinhoffa, Američané většinou z Andrews-Baracks nebo McNair-Baracks ve čtvrti Lichterfelde). Bylo tu i parkoviště pro vysoce postavené zaměstnance. Vojáci pracovali ve třech směnách v průběhu celého dne - 8-17h, 17-23h a 23-8h. Dobové zprávy hovoří o 800 – 1 500 nasazených vojácích denně. Vojáci museli pracovat 9 hodin denně bez denního světla (a většinou bez delších pauz), protože kancelářské budovy neměly okna, aby zvenku nebylo možné pozorovat, co se uvnitř odehrává.

Případ Yildrim

Až do roku 2003 seděl Turek Hüseyin Yildirim (známý pod krycím jménem „Blitz“ – blesk) v americkém vězení.  Jakožto spolupracovník Stasi působil jako mechanik v amerických kasárnách v Lichterfelde. Osobně nikdy nevstoupil na Teufelsberg, ale jako mechanik se spřátelil s mnoha vojáky působícími na Teufelsbergu a takto získané tajné informace potom prodával do východního Berlína. Roku 1988 byl zatčen. Svědek procesu byl toho názoru, že Stasi nemusela informace získávat tak komplikovaně. Protože údajně, jakmile někdo získal povolení k přístupu na Teufelsberg, bylo tam něco ukrást jednodušší než v knihkupectví – na Teufelsbergu totiž platilo heslo „Důvěra je lepší než kontrola.“

Od odchodu Spojenců do dnešní doby

Jakmile se po pádu Sovětského svazu stala odposlouchávací stanice zbytečnou, stáhli se Američani i Britové z Teufelsbergu pryč. Ještě před pádem zdi bylo naplánováno stanici do roku 1995 zmodernizovat a rozšířit. Původní budovy tedy zůstaly stát, případně byly zrenovovány a v některých byly nainstalovány nové radary. Vše tak, aby od roku 1989 mohly být používány k monitorování civilního letového provozu. Zároveň se ale hledaly možnosti dalšího civilního využití areálu – Berlínský senát prodal pozemeko rozloze téměř 15 000 metrů čtverečních za 5,2 milionů marek kolínské investiční společnosti.  Od roku 1998 existovaly plány na zřízení kongresového hotelu, muzea doby studené války, exkluzivních bydlení: loftů a vil a výletní restaurace. Projekt měl být (jak stojí na informační tabuli u vchodu) dokončen do roku 2002. Ale kvůli velkému odporu obyvatel a ochránců přírody a extrémně rostoucím nákladům na stavbu nebyl uskutečněn. Do zastavení prací byl v 2. patře americké provozní a radarové budově realizován pouze ukázkový loftový byt a na východním okraji areálu mj. základy pro vily a garáže.

Nápady do budoucnosti

Ruiny staveb byly hlídány až do roku 2003, kdy bylo střežení z finančních důvodů přerušeno. To vedlo k masivnímu navýšení  vandalismu . Roku 2005 se střežení objektu ujala bezpečnostní agentura, ale plot chránící pozemek je neustále znovu a znovu narušován a vandalismu nelze lehce zabránit. Vzhledem k tomu, že do konce roku 2004 nebyly stavební práce dokončeny, propadlo stavební povolení a od dubna 2006 je pozemek podle berlínského územního plánu „lesním pozemkem“, žádné další stavební práce na něm tedy nemohou být realizovány. Centrum pro ochranu přírody u Teufelssee požaduje zbourání všech budov s výjimkou impozantní radarové věže a uvedení pozemku do přírodního stavu. Na to by ale pozemek musel být nejdříve zpět odkoupen státem, což ale senát odmítá, protože na pozemku vázne dluh 33 mil. Euro.
V roce 2008 plánovala koupi pozemku nadace Maharishi a očekávala, že jí městská čtvrť udělí stavební povolení na projekt védské „univerzity míru“. Mělo být zastavěno celkově 24 000 m2, dle plánu měla vzniknout 12-ti patrová věž (50 m vysoká), která měla být nazvána „Věž neporazitelnosti“ a měla sloužit  jako pomník německého sjednocení. Projekt chtěl finančně podpořit režisér David Lynch a na Teufelsbergu položil symbolický základní kámen. Koncem roku 2008 předala nadace Maharashi odpovědnost za stavbu „univerzity míru“ úřadu spolkového kancléře s odůvodněním, že zprostředkovává pouze vědění. Spolkové kancléřství ale projekt nikdy nepodpořilo.
Současný majitel 15. února 2011 oznámil, že by budovy odposlouchávací stanice rád zachoval a začlenil pod ochranu památkové péče. Rád by objekty zkultivoval a na pozemku zřídil výletní hostinec, špionážní muzeum a zároveň zrealizoval původní ideu loftových bytů v objektu.
V současnosti působí v letních měsících na pozemku umělecká skupina a pozemek je střežen bezpečnostní službou. Od 13. února 2011 je poprvé v historii díky našim prohlídkám možné na pozemky bývalé odposlouchávací stanice Teufelsberg legálně vstoupit.


Preklad textu A. Jüttemanna.