minigolf je novy berghain - emil nolde byl pisecny cerv

seminarky dopsany. zacinaj prazdniny. blizi se poslednich par tydnu v berline. a tak nastava nutnost stihnout vse, co se za rok nestihlo. 

nejdriv dulezita oznameni: 

1) Leo byl konecne poprve v kupoli Reichstagu! 

2) byl tu na navsteve Majk a taky byl poprve v kupoli Reichstagu. haha. 

3) konecne jsem vlozila film do analogoveho fotaku a tasila ho na berlinske pamatky. trochu turi-fotky. dneska ho dam vyvolat, aneb uvidime, co vyleze. postupne jsem v prubehu filmu objevovala, co se vse da nastavit a jak to vlastne funguje, tak to bude veru spannend. predpokladam prvni pulku filmu proste tmu. tesim se az bude tma 10x15. 

4) minigolf je lepsi nez berghain. 

ad bod 4: pro mnohe veru asi sporny bod. pro neznale - Berghain je jeden z nevyhlasenejsich (nejvyhlasenejsi) berlinskych klubu, kde se o vikedu pari nonstop, chodi se tam ve dve rano a u vchodu stojej bouchaci, ktery poustej jen ty, kdo se jim libi, a dle vypraveni to tam dovede byt i pekne zhuverile. ale to neni duvod proc jsme se tam chteli vydat - mimo samotne prostory klubu a v krestanskou hodinu - v 7 vecer tam byla vernisaz vystavy zamestnancu tohoto klubu. asi zadny hoch-kunst, ale mohlo bejt zajimavy videt ty prostory aspon. nojo, ale pak nam to bylo moc daleko a uz sme nemeli naladu na jezdeni ringbahnem po predeslem veceru, kdy jsme byli na rozlucce Mashy a ringbahnem sme si zajezdili dost. tak sme vzali kola a jeli u nas zarohem zahrat si minigolf. byl to docela srandovni skok. :) a vysledky minigolfu radej nebudu prezentovat, nebot nebyly uplne vyvazene. 

a pak sme radej stylove uvitali majka schnitzlem. 

a co sme s majkem tak v berline tropili? v patek sme se probudili, dlouho snidali, hodne si povidali, pritom prosli par galeriema a videli kus berlina. slintali sme ve feinschmeckeretage v KDW, koupili si tam stylovou ginger-limonadu a videli video-show od ralph lorena. 

pak sme byli na takovym bezne turistickym miste - v atomovem reaktoru - v malem reakturku ve wansee, ktery je uzivan pro vedecke ucely a zrovna v ten den tam byl mozny vstup pro lidi. ed enni v provozu, ale zas brzo bude. simuntanne sem tlumocila majkovi vypraveni o protonech. legracni. snad si z toho neco odnes. ja uz vim, ze do toho pristroje nestrkaj celyho rembrandta a ze se meri, jak se protony odchylujou od svy drahy. no proste husty. a ostatni kamaradi tomu prej taky moc nerozumneli, hihi. ale novy poznatek zabaleny ve vtipu - adam: hele sim, co to je "stinkstoff"? -- ee? smrduta latka? -- az johann to uvedl na pravou miru: ne, to neni "stinkstoff" ale "stickstoff", to ceho je ve vzduchu 90 procent! a tak jsme se v reaktoru dozvedeli, jak se rekne dusik. vubec me tyhle latky ve vzduchu matou. dlouho sem si myslela ze "sauerstoff" je kyselina. a von je to kyslik. kyselina je "säure". no aby v tom jeden nemel bordel. 

pak jsme putovali wanseeskymi (?) lesy a navstivili starou Lorettu (rozumej hospodu), kde prozmenu nas navstivilo strasne moc komaru. 

dalsi rano na piano -- sme byli v reichstagu. jo v tom skleniku nahore. vztahujou se k tomu body 1 a 2 viz vyse. zbytek zajimavosti z majkova pobytu bude az v fotoreportazi z analogu. trochu trpelivosti, prosim. 

a ted k tomu stihani videt, co jeste nebylo videno. v utery jsme se s adamem vydali do EMIL NOLDE MUSEUM, lepereceno jeho pobocky v berline, konkretne na gendarmemarktu. 

je to tam kapanek spiessig, videt ze je to soukroma nadace. je tam vystaveno nekolik akvarelu velice zajimavych barev, hlavne me prekvapovala jejich sytost. v odstate ale veci jen kolem 1915 a pak 1930-40. ne nijak moc rozmanite. nevhodne pro nekoho, kdo chce videt trhaky a mainstreemove olejomalby od noldeho. treba onen Kristuv zivot visi v hlavni pobocce v Seebülu, nekde u Kolina. a meli tam video. adam rozkazal, ze ho musime videt cely. bylo desne rozvlekly, kycovaty, furt tam byly zabery na behajici chlapecky nebo na morsky vlny a pak na Noldeho jako pisecneho cerva (nechavam bez komentare a vysvetleni) a informaci velice pomalu. v podstate jen, ze vzdy vic a vic maloval. zakladni info: byl kratce u die brücke, pak u berliner sezession, nakonec skoncil v polozce entartete kunst a nesmel malovat. miloval barvy a more. 

pak tak prselo a padaly kroupy, ze to bylo az nevkusny. tak sme si dali hamburger s hranolkama u turka a jeli domu. 

dalsi kulturni narez nastal dalsi den. 

Schinkelmuseum v Friedrichwerdersche Kirche naprosti domu. po schniklovi tam ani pamatky, jen ten kostel postavil. vevnitr (vstuo zdarma) sochy z prelomu 18. a 19. stoleti - proste jako schadow a rauch. treba jako princezny luise a frederika, ktery me strasily v poznavacce. a spousta podobnejch soch. a socha schinkla s planem altes museum v ruce. hihi. jo a fotky vlastni nemam, pze mi jednak dosel film a jednak sem nechala SD kart doma. hlavne ze ma clovek s sebou dva fotaky zejo. 

pak sme objevili dokonalou moderni zastavbu v okoli Hausvogteiplatz. jedna ulice zbrusu novejch bytovejch baraku, naprosto roiginalnich a naprosto uzasnejch. buhvi co je to zac. 

nasledne vernisaz v DHM:

neskutecny, jak oba projekty jspu si opravdu neobvykle podobny, ac vznikly zcela nezavisle na sobe. tato architektura byla podcenovana, ale rozhodne to neni zadny brak! dalsi duvod jet do varsavy!!! tato vystava bude mit pokracovani ve velke nemecko-polske vystave v martin-gropius-bau tento podzim, pokud se nepletu. 

posledni dneska zkazka:

Deutsche guggenheim - videoartova vystava Once upon a time. koncept byl predstavit jak pracuje soucasny videoart s pohadkou - jak vznika tzv. moderni pohadka. ale nak mi prijde ze koncept se minul s vystvaenymi dily, ac ty mi samy o sobe prisly doecela dobry. nekdy az moc politicky a feministicky, jak uz to casto u videi byva, ale stalo to za to. 

nej bylo prvni vide "In Dough (2006) konterkariert Rottenberg entmenschlichte Arbeit, indem sie ein absurdes Fließband für korpulente Arbeiterinnen konstruiert, deren Schweiß und Tränen einen Beitrag zu den buchstäblichen „Sweatshops“ leisten.", ktery mam dsny podezreni, ze jsem uz jednou nekde videla. bud rudolfinum nebo FFF nebo tak neco. proste tlusta baba presujici testo skrz divnej system.  

dobry bylo taky video z cinsky tovarny Osramu ktery snad Osram i podporil a sponzoroval. byla to rozhodne kritika na to, jak tam ty lidi pracujou a jak nemaj zadnou kloudnou budoucnost. 

a nejvic feministicky bylo rekonstrukce pristani na mesici zenou na pousti. asi se ji nelibilo, ze byl prvni na mesici chlap. no, trochu pofiderni projekt. 

a pak taky v mexiku stehovali o 10 cm dunu. jako politickej protest. 

u vetsiny videi sem mela pocit, ze nepatrej do galerie, ale spis na ruzny festivaly zabyvajicima se lidskejma pravama, politikou, feminismem atd. treba na jeden svet idealni. ale co to dela v galerii? to neni cilove publikum pro takove projekty. je to vic politika a gendre nez umeni. politicky a gendre umeni patri na ulici. nekam, kde bude videt, kde se dotkne vic lidi, nez lidi co chodej do galerii (i kdyz v teto galerii bylo na utery brzke odpoledne dost plno). v galerii chci esteticno, hru ci hnus, ale ne politiku! 

jo a vecer se u nas varilo! prima party! johanna a steve prisli obdivovat nase bydleni a isa s andim se prisli najist! ;) naprosto genialni thajske curry se servirovalo (bylo v tom fakt divny veci, ale chutnalo to opravdu neskonale dobre. respekt memu kucharovi) a jako zakusek vyborny dezert od johanny plny malin jogurtu se smetanou a posypany velkou vrstnou hnedeho cukru. mlaaaaaaaaaam!! a vecer zastitila nevidane dramaticka bourka. 

ale ted sviti slunicko a ja jdu ven, do skoly odevzdat prace, nechat vyvolat film a mozna na gregory crewdsona do C/O! teste se na dalsi zpravy! 

p.s. malem sem delala servirku u nas ve witwe bolte. ale radsi si budu uzivat berlin tech poslednich par dni/tydnu! 

AR: Andre Kertesz

André Kertész - Fotografien/Fotografie
11.6. - 11.9.2011
Martin-Gropius-Bau, Berlin


http://www.berlinerfestspiele.de/de/aktuell/festivals/11_gropiusbau/mgb_aktuelle_ausstellungen/kertesz/mgb11_kertesz_lang.php


„Interpretuji to, co v daném momentu pociťuji. Ne to, co vidím, ale to, co cítím.“


S výstavami prezentujícími fotografické práce umělců avantgardy 30. let se v Berlíně roztrhl pytel. Nedávno proběhla výstava tvorby Lyonela Feiningera v Kulturforu, v květnu byla otevřena výstava Brassaiho ve sbírkách Scharf-Gerstenberg, kterého mimojiné Kertész učil, a nyní probíhá ta nejrozsáhlejší z nich - retrospektiva André Kertésze v prostorách Martin-Gropius-Bau, na které je prezentováno přes 300 jeho fotografií, které vznikaly jak v Budapešti, tak i v Paříži a New Yorku, kde strávil podstatnou část svého života.


André Kertész (1894 - 1985) se narodil v Budapešti jako Andorf Kertész a již od dětství snil o tom, že se stane fotografem. Během svého pobytu v rakousko-uherské armádě dokumetoval bežný život vojáků. Již tehdy se projevila jeho touha zachycovat emoce a ne pouze dokumentovat, která mu zůstala po celý život. Fotografoval obyčejné věci a běžné okamžiky, kterým dodával poetický nádech vedle jinak samořejmých formálních fotografických kvalit. V roce 1915 byl vážně zraněn a během jeho rekonvalescence vznikla známá fotografie Podvodní plavec (1917), která je na výstavě zastoupena dokonce ve dvou verzích. Od této fotografie se odvíjel i další Kertészův zájem o obrazové deformace těla, který vyústil v sérii fotografií „Deformace“ z počátku třicátých let.


V roce 1925 se rozhodl spolu s dalšími maďarskými umělci opustit svoji rodnou zem a přesunout se do Francie. Tam vznikají portrétní fotografie pařížské avantgardy, mezi které patří i fotografie „U Mondriana“ (1926) nebo „Satirická tanečnice“ (1926). V Paříži se držel dále od všech hnutí, zejména surrealistů. Kertész se také toulá Paříží a zachycuje její atmosféru. Ve svých fotografiích si často hraje se s stíny, odrazy a geometrickými strukturami, fotí z neobvyklých úhlů i třeba z ptačí perspektivy. To, jak je objekt je pro něj důležitější než objekt sám. Na výstavě je prezentováno i nespočet pohlednic a časopisů, ve kterých byly jeho fotografie zveřejňovány. Zajímavý je způsob prezentace těchto fotografií - jak klasicky v rámech pověšené na zdi, tak ve vitrínách v oněch časopisech. Ač stejná díla, působí na nás hned úplně jinak. Kertész je označován za průkopníka žurnalistické fotografie, vystavena je například jeho reportáž o mnišském životě v trapistickém klášteře v Soligny-la-Treppe nebo z lučišnických závodů.


Následně se Kertész v roce 1936 z důvodu nedostatku práce v Paříži přestěhoval do New Yorku. Tam nabývají jeho práce melancholičtějšího nádechu, fotografuje komíny a střechy. Fascinuje ho město. Ve fotografiích ubývají lidé a čiší z nich osamělost, kterou sám asi v New Yorku pociťoval. Výstavu uzavírá soubor barevných perfektně komponovaných polaroidů - pohledů okna jeho bytu, kde opět potvrzuje svůj status mistra světla.
Výstava představuje dílo André Kertésze ve všech podobách a nabízí nám komplexní představu o jeho tvorbě a životě. Rozmanitost jeho díla si uvědomíme i díky velkému množství a reprezenatinímu výběru originálních fotografií. Retrospektiva vzdává hold umělci, jehož dílo se po více než osmdesáti letech vrací na stěny Martin-Gropius-Bau. K výstavě vyšel rozsáhlý katalog s texty Michela Frizota a Annie-Laure Wanaverbecq.

AR: Brassai Brassai

Brassai Brassai: V atelieru & na ulici (Im Atelier & Auf der Straße)

27. května - 28. srpna 2011

Museum Berggruen, Sammlung Scharf-Gerstenberg

Berlín

http://www.smb.museum/smb/kalender/details.php?objID=29825

V ateliérech fotil kamarády umělce a jejich díla, na ulici zvěčňoval grafitti pařížských ulic.

Charlottenburská muzea uspořádala dvojvýstavu maďarskému fotografovi Brassaimu, který spolu s André Kertészem a Henri Cartier-Bressonem patří mezi nejvýznamnější fotografy působící ve Francii v třicátých letech.

V museu Berggruen jsou Brassaiho fotografie integrovány do stávající sbírky. Brassai zachytil všechny umělce zastoupené ve sbírce Berggruen, kromě Paula Klee,v jejich ateliérech, přirozených prostředích. Na fotografiích tak můžeme vidět Matisse zabraného do tvorby ve svém ateliéru, Picassa pózujícího se svým dílem, Braqua při procházce na francouzském venkově či Giacomettiho modelujícího svoji ženu. Díky Brassaimu máme možnost nahlédnout pod pokličku, vstoupit do jednotlivých ateliérů a obdivovat i další díla, která nejsou přítomna v originále.

V protějším museu jsou představeny fotografie grafitti, které Brassai pořizoval při svých toulkách Paříží. Vykukují na nás různé potvůrky, čertíci, ženy a osudové nápisy, kterými se na pařížských zdech zvěčnili neznámí autoři. Pařížští duchové, na které si Brassai posvítil a v silném kontrastu ustálil. Výstavou se prolínají díla Jeana Dubuffeta, který se nechal inspirovat Brassaim zachycenými dětskými, naivními a primitivními stvořeními.

Expozice je doplněna o promítání Brassaiho filmu „Tant qu’il y aura des betes“, který v roce 1956 získal ocenění v Cannes za nejoriginálnější film. Zachycuje dovádění zvířat, jejich pohyby a zábavné chování, které ještě akcentuje dobovými filmovými efekty.

Díky této dvojvýstavě se nám Brassai představí i z dalších úhlů než jen jako fotograf noční Paříže, jak je často označován. Najednou je to Brassai v kruhu přátel, Brassai dokumentátor, Brassai tvůrce filmu, Brassai fascinován pouliční tvorbou, Brassai jako inspirace pro další umělce.

jeste vice treba na: http://www.museumsportal-berlin.de/startseiteninhalte/ausstellungen/fotografien-von-brassai.html

Richard Long. Berlin Circle.

26. MÄRZ - 31. JULI 2011

Richard Long (*1945 in Bristol, England) ist neben Michael Heizer, Walter de Maria und Robert Smithson einer der Protagonisten der "Land Art". Die "Land Art" entstand vor dem Hintergrund der ersten ökologischen Bewegungen seit den 1960er Jahren in den USA und Europa als kritische Reaktion auf die klassische Gattung Skulptur und den kommerziellen Kunstbetrieb.

Als englischer Vertreter der "Land Art" nutzt Long die Bewegung des eigenen Körpers, das Wandern und Gehen in der Landschaft als Maßstab und Medium für seine Kunst. Zentrum und Ausgangspunkt dieser Ausstellung ist die titelgebende Arbeit "Berlin Circle". Die Bodenarbeit, die einen zwölf Meter durchmessenden Steinkreis zeigt, ist ein wichtiges Werk der Sammlung Marx und wurde erstmals 1996 zur Eröffnung des Hamburger Bahnhofs vom Künstler installiert präsentiert. Sie wird in dieser Ausstellung als thematischer Fokus dienen.

-----------------------------------------------------------------------------

KRUH. PRIRODA. RICHARD LONG. 

Kruh jako symbol nekonecna. Kruh jako zakladni tvar. Symbol, ktery je nadcasovy. Symbol, kteremu budeme vzdy rozumet. Stejne tak jako priroda je zakladem, stejne tak jako kruh je stale pritomna.

Kruh porad stejny, a presto vzdy jiny. Presny tvar vyskladany z nepravidelnych kusu hornin. 

Uprimne receno, byla jsem k teto vystave dlouho skepticka. Nejaky kruhy ze sutru, koho by to mohlo zajimat? Chyba lavky..

Vystava je nainstalovana v hlavni hale Hamburger Bahnhof a sestava se opravdu jen z par plochych objektu vyskladanych na podlaze vetsinou ve tvaru kruhu z ruznych prirodnich materialu, ruznych hornin. Obcas Richard Long prekvapi skokem k ovalu ci podlouhlemu obdelniku. Centralnim dilem je jeho nejnovejsi pocin stvoreny prave pro tuto prilezitost - bahnem namalovany kruh na celni stene vystavniho prostoru (River Avon Mud Circle, 2011). Vevodi. Od zbylych objektu se radikalne odlisuje. Nelezi na zemi. Neni ani trochu prostorovy. Neni vytvoreny z pevne hmoty. Neda se rozebrat a znovu poskladat. Neni pevne ohraniceny. Vsechny ostatni presahuje. Svoji velikosti svym postavenim. Pusobi jako slunce videne zblizka. Slunce s viditelnymi erupcemi na povrchu. Zaroven evokuje bahnite lazne, kde bahno vre a bubla. Coz nas zase vraci na zemi. 

Druhym dilem, ktere zaujima nejvice prostoru i pozornsti je Berlin circle (1996), dilo, ktere bylo Longem vytvoreno specialne k prilezitosti otevreni Hamburger Bahnhof jako galerie moderniho a soucansneho umeni. Precizni kruh vyplneny podlouhlymi ulomky svetleho kamene. Dale vystavu doplnuje nekolik dalsich mensich del, na kterych je zajimave pozorovat, jak se Longova tvorba vyvijela, jak odbocoval od kruhu, aby se k nemu pozdeji zase vratil. Jak zkousel ruzne velikosti, ruzne tvary a barvy. Vzdy ale zustal verny prirode, nikdy se neuchylil k umelym materialum. Nikdy nezvolil zcela amorfni tvar, vzdy se drzi vnitrniho chaosu s vnejsim radem.

Zajimavym doplnkem vystavy jsou dve videa, ktera doplnuji Longovu praci primo v prirode, v poustich a horach, kde pracuje i s terenem, okolnimi prirodnimi tvary. Na miste vytvari dalsi kamenne objekty a nasledne dokumentuje. Tak asi probiha velka cast jeho prace, neni to umelec, ktery by bezne tvoril pro galerii. Ale po zazitku z Hamburger Bahnhof musime uznat, ze mu galerie slusi.  

Tato vystava postavila nekolik jeho del podobneho razu z ruznych obdobi vedle sebe, a tim jeste umocnila jejich pusobnost. Jeden kruh by me zcela tak neucaroval jako prave ten celek, ktery je v Hamburger Bahnhof k videni. Teprve na celku si muzeme uvedomit jednotlive nuance. Muzeme porovnavat, sledovat a hodnotit. Vsechna starsi dila davaji silu onomu centralnimu slunci zarit a oslnovat tak sve publikum. Ne az do slepoty, naopak spis k "prozreni".

Samostatnou vystavu Richarda Longa doprovazi vystava o Land artu, kde jsou prezentovana dila mnoha dalsich umelcu vcetne svetozname Smithonovy Spiraly vytvorene na mori.