AR: Andre Kertesz

André Kertész - Fotografien/Fotografie
11.6. - 11.9.2011
Martin-Gropius-Bau, Berlin


http://www.berlinerfestspiele.de/de/aktuell/festivals/11_gropiusbau/mgb_aktuelle_ausstellungen/kertesz/mgb11_kertesz_lang.php


„Interpretuji to, co v daném momentu pociťuji. Ne to, co vidím, ale to, co cítím.“


S výstavami prezentujícími fotografické práce umělců avantgardy 30. let se v Berlíně roztrhl pytel. Nedávno proběhla výstava tvorby Lyonela Feiningera v Kulturforu, v květnu byla otevřena výstava Brassaiho ve sbírkách Scharf-Gerstenberg, kterého mimojiné Kertész učil, a nyní probíhá ta nejrozsáhlejší z nich - retrospektiva André Kertésze v prostorách Martin-Gropius-Bau, na které je prezentováno přes 300 jeho fotografií, které vznikaly jak v Budapešti, tak i v Paříži a New Yorku, kde strávil podstatnou část svého života.


André Kertész (1894 - 1985) se narodil v Budapešti jako Andorf Kertész a již od dětství snil o tom, že se stane fotografem. Během svého pobytu v rakousko-uherské armádě dokumetoval bežný život vojáků. Již tehdy se projevila jeho touha zachycovat emoce a ne pouze dokumentovat, která mu zůstala po celý život. Fotografoval obyčejné věci a běžné okamžiky, kterým dodával poetický nádech vedle jinak samořejmých formálních fotografických kvalit. V roce 1915 byl vážně zraněn a během jeho rekonvalescence vznikla známá fotografie Podvodní plavec (1917), která je na výstavě zastoupena dokonce ve dvou verzích. Od této fotografie se odvíjel i další Kertészův zájem o obrazové deformace těla, který vyústil v sérii fotografií „Deformace“ z počátku třicátých let.


V roce 1925 se rozhodl spolu s dalšími maďarskými umělci opustit svoji rodnou zem a přesunout se do Francie. Tam vznikají portrétní fotografie pařížské avantgardy, mezi které patří i fotografie „U Mondriana“ (1926) nebo „Satirická tanečnice“ (1926). V Paříži se držel dále od všech hnutí, zejména surrealistů. Kertész se také toulá Paříží a zachycuje její atmosféru. Ve svých fotografiích si často hraje se s stíny, odrazy a geometrickými strukturami, fotí z neobvyklých úhlů i třeba z ptačí perspektivy. To, jak je objekt je pro něj důležitější než objekt sám. Na výstavě je prezentováno i nespočet pohlednic a časopisů, ve kterých byly jeho fotografie zveřejňovány. Zajímavý je způsob prezentace těchto fotografií - jak klasicky v rámech pověšené na zdi, tak ve vitrínách v oněch časopisech. Ač stejná díla, působí na nás hned úplně jinak. Kertész je označován za průkopníka žurnalistické fotografie, vystavena je například jeho reportáž o mnišském životě v trapistickém klášteře v Soligny-la-Treppe nebo z lučišnických závodů.


Následně se Kertész v roce 1936 z důvodu nedostatku práce v Paříži přestěhoval do New Yorku. Tam nabývají jeho práce melancholičtějšího nádechu, fotografuje komíny a střechy. Fascinuje ho město. Ve fotografiích ubývají lidé a čiší z nich osamělost, kterou sám asi v New Yorku pociťoval. Výstavu uzavírá soubor barevných perfektně komponovaných polaroidů - pohledů okna jeho bytu, kde opět potvrzuje svůj status mistra světla.
Výstava představuje dílo André Kertésze ve všech podobách a nabízí nám komplexní představu o jeho tvorbě a životě. Rozmanitost jeho díla si uvědomíme i díky velkému množství a reprezenatinímu výběru originálních fotografií. Retrospektiva vzdává hold umělci, jehož dílo se po více než osmdesáti letech vrací na stěny Martin-Gropius-Bau. K výstavě vyšel rozsáhlý katalog s texty Michela Frizota a Annie-Laure Wanaverbecq.