André Kertész - Fotografien/Fotografie
11.6. - 11.9.2011
Martin-Gropius-Bau, Berlin
http://www.berlinerfestspiele.de/de/aktuell/festivals/11_gropiusbau/mgb_aktuelle_ausstellungen/kertesz/mgb11_kertesz_lang.php
„Interpretuji to, co v daném momentu pociťuji. Ne to, co vidím, ale to, co cítím.“
S výstavami prezentujícími fotografické práce umělců avantgardy 30. let se v Berlíně roztrhl pytel. Nedávno proběhla výstava tvorby Lyonela Feiningera v Kulturforu, v květnu byla otevřena výstava Brassaiho ve sbírkách Scharf-Gerstenberg, kterého mimojiné Kertész učil, a nyní probíhá ta nejrozsáhlejší z nich - retrospektiva André Kertésze v prostorách Martin-Gropius-Bau, na které je prezentováno přes 300 jeho fotografií, které vznikaly jak v Budapešti, tak i v Paříži a New Yorku, kde strávil podstatnou část svého života.
André Kertész (1894 - 1985) se narodil v Budapešti jako Andorf Kertész a již od dětství snil o tom, že se stane fotografem. Během svého pobytu v rakousko-uherské armádě dokumetoval bežný život vojáků. Již tehdy se projevila jeho touha zachycovat emoce a ne pouze dokumentovat, která mu zůstala po celý život. Fotografoval obyčejné věci a běžné okamžiky, kterým dodával poetický nádech vedle jinak samořejmých formálních fotografických kvalit. V roce 1915 byl vážně zraněn a během jeho rekonvalescence vznikla známá fotografie Podvodní plavec (1917), která je na výstavě zastoupena dokonce ve dvou verzích. Od této fotografie se odvíjel i další Kertészův zájem o obrazové deformace těla, který vyústil v sérii fotografií „Deformace“ z počátku třicátých let.
V roce 1925 se rozhodl spolu s dalšími maďarskými umělci opustit svoji rodnou zem a přesunout se do Francie. Tam vznikají portrétní fotografie pařížské avantgardy, mezi které patří i fotografie „U Mondriana“ (1926) nebo „Satirická tanečnice“ (1926). V Paříži se držel dále od všech hnutí, zejména surrealistů. Kertész se také toulá Paříží a zachycuje její atmosféru. Ve svých fotografiích si často hraje se s stíny, odrazy a geometrickými strukturami, fotí z neobvyklých úhlů i třeba z ptačí perspektivy. To, jak je objekt je pro něj důležitější než objekt sám. Na výstavě je prezentováno i nespočet pohlednic a časopisů, ve kterých byly jeho fotografie zveřejňovány. Zajímavý je způsob prezentace těchto fotografií - jak klasicky v rámech pověšené na zdi, tak ve vitrínách v oněch časopisech. Ač stejná díla, působí na nás hned úplně jinak. Kertész je označován za průkopníka žurnalistické fotografie, vystavena je například jeho reportáž o mnišském životě v trapistickém klášteře v Soligny-la-Treppe nebo z lučišnických závodů.
Následně se Kertész v roce 1936 z důvodu nedostatku práce v Paříži přestěhoval do New Yorku. Tam nabývají jeho práce melancholičtějšího nádechu, fotografuje komíny a střechy. Fascinuje ho město. Ve fotografiích ubývají lidé a čiší z nich osamělost, kterou sám asi v New Yorku pociťoval. Výstavu uzavírá soubor barevných perfektně komponovaných polaroidů - pohledů okna jeho bytu, kde opět potvrzuje svůj status mistra světla.
Výstava představuje dílo André Kertésze ve všech podobách a nabízí nám komplexní představu o jeho tvorbě a životě. Rozmanitost jeho díla si uvědomíme i díky velkému množství a reprezenatinímu výběru originálních fotografií. Retrospektiva vzdává hold umělci, jehož dílo se po více než osmdesáti letech vrací na stěny Martin-Gropius-Bau. K výstavě vyšel rozsáhlý katalog s texty Michela Frizota a Annie-Laure Wanaverbecq.
Freitag, 22. Juli 2011
AR: Brassai Brassai
Brassai Brassai: V atelieru & na ulici (Im Atelier & Auf der Straße)
27. května - 28. srpna 2011
Museum Berggruen, Sammlung Scharf-Gerstenberg
Berlín
V ateliérech fotil kamarády umělce a jejich díla, na ulici zvěčňoval grafitti pařížských ulic.
Charlottenburská muzea uspořádala dvojvýstavu maďarskému fotografovi Brassaimu, který spolu s André Kertészem a Henri Cartier-Bressonem patří mezi nejvýznamnější fotografy působící ve Francii v třicátých letech.
V museu Berggruen jsou Brassaiho fotografie integrovány do stávající sbírky. Brassai zachytil všechny umělce zastoupené ve sbírce Berggruen, kromě Paula Klee,v jejich ateliérech, přirozených prostředích. Na fotografiích tak můžeme vidět Matisse zabraného do tvorby ve svém ateliéru, Picassa pózujícího se svým dílem, Braqua při procházce na francouzském venkově či Giacomettiho modelujícího svoji ženu. Díky Brassaimu máme možnost nahlédnout pod pokličku, vstoupit do jednotlivých ateliérů a obdivovat i další díla, která nejsou přítomna v originále.
V protějším museu jsou představeny fotografie grafitti, které Brassai pořizoval při svých toulkách Paříží. Vykukují na nás různé potvůrky, čertíci, ženy a osudové nápisy, kterými se na pařížských zdech zvěčnili neznámí autoři. Pařížští duchové, na které si Brassai posvítil a v silném kontrastu ustálil. Výstavou se prolínají díla Jeana Dubuffeta, který se nechal inspirovat Brassaim zachycenými dětskými, naivními a primitivními stvořeními.
Expozice je doplněna o promítání Brassaiho filmu „Tant qu’il y aura des betes“, který v roce 1956 získal ocenění v Cannes za nejoriginálnější film. Zachycuje dovádění zvířat, jejich pohyby a zábavné chování, které ještě akcentuje dobovými filmovými efekty.
Díky této dvojvýstavě se nám Brassai představí i z dalších úhlů než jen jako fotograf noční Paříže, jak je často označován. Najednou je to Brassai v kruhu přátel, Brassai dokumentátor, Brassai tvůrce filmu, Brassai fascinován pouliční tvorbou, Brassai jako inspirace pro další umělce.
jeste vice treba na: http://www.museumsportal-berlin.de/startseiteninhalte/ausstellungen/fotografien-von-brassai.html
kulturni narez pokracuje..
v pondeli sme s Dankou vyrazily (ja po sakra dlouhe dobe) do Berlinische galerie.. a ze se toho tam zmenilo.. ale k tomu teprve za chvili.
Velice nas tam zaujala vystava Reinera Fettinga, berlinskeho umelce, ktery zachycoval naladu Berlina 70. let v neo-expresionistickem duchu.. pro info uzijeme textu ze stranek Berlinische galerie :)
In den vier Kapiteln „Mauerbilder“, „Drummer und Gitarrist“, „Rollenspiele und Freundschaftsbilder“ und „Das neue Berlin“ vereinigt die Ausstellung wichtige Werkgruppen, die eng mit Fettings Berliner Jahren verknüpft sind.
jinak vystava o Lajos Kassakovi, od ktere jsem si hode slibovala nakonec vubec nepresvedcila.. info zde: http://www.berlinischegalerie.de/ausstellungen/aktuell/lajos-kassak.html
naopak vtipna byla vystava, kterou jsme malem prehlidly. o tom, jak par chlapku pracovali nekde na stavbe kdesi daleko v asii, ci kde, a nekde tam byla obrovska "socha" ve tvaru penisu, ktera se pak nenavratne ztratila. ted se ji snazili zrekonstruovat popameti. buhvi, esli to byla fikce nebo realita, kazdopadne vtipny a promysleny to bylo: http://www.berlinischegalerie.de/ausstellungen/aktuell/based-in-berlin.html
jinak maji NOVE USPOADANOU STALOU SBIRKU.. je to pekny.. peknej prehled nemeckyho umeni 1880-1980:
odpoledne jsem pekne pakovala v Zehlendorfu a v noci sme stehovali :) danka si uzivala, jak netradicne turisticky veci zaziva :) uz mam skoro vsechno tady, v centru mesta! :)
utery.. to byl panecku nabitej den! vstaly sem. nasnidaly se. a sly do galerie, tady temer za rohem, fotograficky, asi dost znamy a tradicni. a veru vyborny! narazila jsme na ni naprosto nahodou na webovkach zpravujicich o vystavach.. galerie se jmenuje Camera Work a na poradu byly prave fotky Arnolda Cranea.. fotografa, co fotil ostatni fotografy jako steichena, man raye a mnoho dalsich. vystava je kombinovana s puvodnimi dily onech fotografu. vse prodejni za pekny ceny, tak 2 - 3 tisice euro. pfff.. ale krasny prostory v hinterhausu s obrovskejma oknama. dve patra, desne to pripomina langhans.
16.07.2011 - 03.09.2011
Helmut Newton:
Abisag Tüllmann 1935-1996.
Velice nas tam zaujala vystava Reinera Fettinga, berlinskeho umelce, ktery zachycoval naladu Berlina 70. let v neo-expresionistickem duchu.. pro info uzijeme textu ze stranek Berlinische galerie :)
15.04. - 12.09.2011
RAINER FETTING
BERLIN
Der Titel der Ausstellung benennt eine der wichtigsten Stationen in Leben und künstlerischer Entwicklung von Rainer Fetting. Seit 1972 hielt er die besondere Stimmung im Westteil der Stadt fest, die zwar durch die Mauer eingeengt war, aber von der mit Studentenrevolte und Schwulen-Bewegung wichtige Impulse für die bundesdeutsche Gesellschaft ausgingen. Fetting wurde ein sensibler Beobachter der Stadt und ihrer (Kunst)Szenen. So zeigt die Ausstellung die in kräftig bestimmtem Duktus ausgeführten „Mauerbilder“. Mit ihrer leuchtenden Farbigkeit zeigen sie Berlin gerade nicht als graue Frontstadt, sondern als vitale Stadt der alternativen Lebensentwürfe. Doch Fetting erweist sich auch als aufmerksamer Beobachter der neuen deutschen Hauptstadt.
jinak vystava o Lajos Kassakovi, od ktere jsem si hode slibovala nakonec vubec nepresvedcila.. info zde: http://www.berlinischegalerie.de/ausstellungen/aktuell/lajos-kassak.html
naopak vtipna byla vystava, kterou jsme malem prehlidly. o tom, jak par chlapku pracovali nekde na stavbe kdesi daleko v asii, ci kde, a nekde tam byla obrovska "socha" ve tvaru penisu, ktera se pak nenavratne ztratila. ted se ji snazili zrekonstruovat popameti. buhvi, esli to byla fikce nebo realita, kazdopadne vtipny a promysleny to bylo: http://www.berlinischegalerie.de/ausstellungen/aktuell/based-in-berlin.html
jinak maji NOVE USPOADANOU STALOU SBIRKU.. je to pekny.. peknej prehled nemeckyho umeni 1880-1980:
Ab 17.06.2011
KUNST IN BERLIN 1880-1980
NEUE SAMMLUNGSPRÄSENTATION
Die Berlinische Galerie sammelt in Berlin entstandene Kunst seit 1870. International renommierte Werke aus den Bereichen Malerei, Grafik, Skulptur, Fotografie und Architektur präsentiert das Museum fortan in neuer Raumarchitektur nach Entwürfen des Berliner Architekturbüros David Saik.
Die chronologische Präsentation der Meisterwerke spiegelt auf 1.500 Quadratmetern die interdisziplinäre Ausrichtung der Sammlung wider und vermittelt einen spannungsvollen Dialog unterschiedlicher künstlerischer Stile: Kunst um 1900, Expressionismus, Berlin Dada, die osteuropäische Avantgarde, Neue Sachlichkeit, Kunst in der Zeit des Nationalsozialismus, der Neuanfang nach 1945 und Positionen der 1950er Jahre.
Künstlerauswahl: Anton von Werner, Max Liebermann, Heinrich Zille, Max Beckmann, Ludwig Meidner, Hannah Höch, Raoul Hausmann, Iwan Puni, Otto Bartning, Naum Gabo, El Lissitzky, Otto Dix, Jeanne Mammen, Martha Astfalck-Vietz, Erich Salomon, Felix Nussbaum, Karl Hofer, Georgij Petrussov, Werner Held, Hans Uhlmann, Hermann Henselmann, Hans Scharoun, Fred Thieler, Georg Baselitz, Eugen Schönebeck, K.H. Hödicke, Ralf Schüler und Ursulina Schüler-Witte, Georg Heinrichs, Michael Schmidt
odpoledne jsem pekne pakovala v Zehlendorfu a v noci sme stehovali :) danka si uzivala, jak netradicne turisticky veci zaziva :) uz mam skoro vsechno tady, v centru mesta! :)
utery.. to byl panecku nabitej den! vstaly sem. nasnidaly se. a sly do galerie, tady temer za rohem, fotograficky, asi dost znamy a tradicni. a veru vyborny! narazila jsme na ni naprosto nahodou na webovkach zpravujicich o vystavach.. galerie se jmenuje Camera Work a na poradu byly prave fotky Arnolda Cranea.. fotografa, co fotil ostatni fotografy jako steichena, man raye a mnoho dalsich. vystava je kombinovana s puvodnimi dily onech fotografu. vse prodejni za pekny ceny, tak 2 - 3 tisice euro. pfff.. ale krasny prostory v hinterhausu s obrovskejma oknama. dve patra, desne to pripomina langhans.
16.07.2011 - 03.09.2011
CAMERA WORK | Berlin
CAMERA WORK freut sich, eine Ausstellung von bedeutenden Photographen-Porträts des US-amerikanischen Photographen Arnold Crane zu präsentieren. Die Ausstellung beginnt am 16. Juli und wird bis zum 3. September 2011 gezeigt. Die jeweiligen Porträts werden durch Werke der abgebildeten Künstler aus der umfangreichen Photo-Sammlung von CAMERA WORK ergänzt.
Arnold Crane genoss einen einzigartigen Zugang zu den berühmtesten Photographen unserer Zeit. Er nutzte seine Kamera, um die Ikonen der Photographie des 20. Jahrhunderts einzufangen – Man Ray, Walker Evans, Ansel Adams, Bill Brandt, Brassai, Edward Steichen und viele andere – in intimen Umgebungen wie deren Wohnungen und Studios. Über zwei Jahrzehnte schuf Crane eine Werksammlung von unermesslichem Wert und historischer Bedeutung. Ob er nun mit Paul Strand im Auto sitzt, Imogen Cunningham in ihrer Küche ablichtet oder Ansel Adams bei einem Point Lobos Shoot auf Schritt und Tritt photographisch begleitet – Arnold Crane zeichnet stets empfindsame Bilder, in denen das Subjekt zugleich enthüllt als auch verehrt wird.
Bereits in seiner Jugend arbeitete Arnold Crane als Journalist und dokumentierte Ereignisse wie Schwerverbrechen, Erdbeben, Feuer oder politische Ereignisse. Zudem wurden seine Werke in verschiedenen US-amerikanischen Magazinen veröffentlicht. Nach einem Studium der Rechtswissenschaften unterbrach er zunächst seine Karriere als Photograph, um diese im Jahr 1983 wieder aufzunehmen, inspiriert durch eine Freundschaft mit dem Photographen Man Ray. In seiner bereits vergriffenen Monographie „On the other side of the camera“ sind alle Künstlerporträts zusammengefasst, die Arnold Crane über die Jahre gemacht hat. Das Buch hat im Erscheinungsjahr 1995 den renommierten KODAK Photobuch Preis erhalten. Cranes Photographien sind in zahlreichen Büchern erschienen. So wurde beispielsweise sein Porträt von Walker Evans für das Cover der Publikation „Walker Evans. Decade by Decade“ genutzt, welche 2010 erschien. Er wurde weiterhin als einer von 100 New Yorker Photographen in einem 2009 erschienenen gleichnamigen Buch („100 New York Photographers“) gelistet. Arnold Cranes Bilder wurden bislang in diversen Einzelausstellungen in internationalen Galerien und Museen präsentiert. Sie sind u.a. Bestandteil der Sammlungen des Metropolitan Museum of New York, Museum of Modern Art in New York oder dem Art Insitute in Chicago. Regelmäßig leitet er Seminare und Vorlesungen über Photographie. Der Künstler lebt in Chicago und Paris.
a dalsi velke stehovani! JIRI SVESTKA GALLERY se prestehovala do Potsdamerstrasse, priznacne opet do Hinterhousu, domu plnem galerii.. prostor jako normalni byt, presto pro takovou galerii prihodny. shledly jsme tam skupinovou vystavu On the treshold.. http://www.jirisvestka.com/exhibition-detail/group-exhibition-on-the-threshold
ja sem si pak vyzvedla na Uni konecne jeden Schein ze zimniho semestru.. prej super prace obsahove, par chybek v citacich a nedokonala nemcina a hnedle to dela 2,3. coz v nemecku ale neni tak zly :) a uz taky vim, jak se da v nemecku uchazet o magistra.. nemelo by to byt nezvladnutelny. hmmmm..
a vecer bajo piknik v Treptowerparku i s Johannem, Anickou co tu kope hroby a Adamem, co tam musel cestovat pres celej svet :)
aneb uz prichazi streda, den, kdy v noci danka odjizdela!
dopoledne se hlasi Museum für Fotografie a vystava tuny polaroidu Hekmuta Newtona! nazvetsovany na pomerne velke fotky.. pomahal si jimi, nez vzal do ruky normalni fotak. a asekal jich miliony.. tady vystaveny asi tri stovky, uz uctyhodny pocet. dvakrat ci trikrat dokonce i Eva Hercigova na fotkach!!
Fr 10. Juni - So 20. November 2011
Helmut Newton:
Polaroids
Das Polaroid-Verfahren hat die Fotografie revolutioniert. Polaroids sind in der künstlerischen und angewandten Fotografie als vorbereitende Studien und als eigenständiges Medium verwendet worden. Das begann bereits kurze Zeit nach der Einführung der Sofortbildfotografie 1947 durch ihren Erfinder Edwin Land. In nahezu allen fotografischen Bereichen - Landschaft und Genre, Porträt und Selbstporträt, Mode und Akt - und überall auf der Welt fand die ungewöhnliche Bildtechnik begeisterte Anwender.
Helmut Newton hat die Technik seit den 1970er Jahren ebenfalls intensiv genutzt, insbesondere während der Shootings für seine Modeaufträge. Dahinter stand, wie er es selbst einmal in einem Interview nannte, das ungeduldige Verlangen, sofort wissen zu wollen, wie die Situation als Bild aussieht. Aufschlussreich sind Newtons handschriftliche Ergänzungen an den Rändern der kleinformatigen Bilder: Kommentare zum jeweiligen Modell, zum Auftraggeber oder Aufnahmeort. Diese Anmerkungen, die Unschärfen und Gebrauchsspuren finden sich selbstverständlich auch auf den Vergrößerungen der Polaroids innerhalb der Ausstellung; sie zeugen von einem pragmatischen Umgang mit den ursprünglichen Arbeitsmaterialien, die inzwischen jedoch einen autonomen Wert besitzen.
Anhand von über 300 Fotografien wird dieser Werkaspekt Helmut Newtons erstmals repräsentativ erfasst und veranschaulicht. Insofern kommt die Ausstellung einem Blick ins Skizzenbuch eines der einflussreichsten Fotografen des 20. Jahrhunderts gleich.
jinak jako stala sbirka je tam vystava k zivotu helmuta newtona samotneho.. kdo by kdy rek, ze se narodil v Berline, zejo :) dokonce je tam zrekonstruovana i jeho kancelar s panenkama Barbie.
v hornim patre zaroven vystava:
Museum für Fotografie
Fr 17. Juni - So 18. September 2011
Fr 17. Juni - So 18. September 2011
Abisag Tüllmann 1935-1996.
Bildreportagen und Theaterfotografie
Die Ausstellung "Abisag Tüllmann 1935-1996. Bildreportagen und Theaterfotografie" stellt anlässlich des 75. Geburtstages der Künstlerin erstmals posthum das einzigartige und vielschichtige Werk einer der bedeutendsten Fotografinnen Deutschlands vor. Spektakulär ist dabei ihre Doppelbegabung: Neben den herausragenden fotojournalistischen Arbeiten steht ein umfangreiches theaterfotografisches Werk.
Tüllmann interpretierte mit ihrer Fotografie die zentralen politischen Ereignisse der Zeit und die Bedingungen des Alltags, individuelle Lebenswelten und soziale Räume auf nachdrückliche Weise: von den Stadtlandschaften und der Kultur der 1960er Jahre über die Studentenbewegung und die politischen Impulse von 1968 bis hin zu großen Fotoreportagen über die zeitgeschichtlichen Umbrüche in der Welt - den Befreiungsbewegungen in Algerien, Rhodesien-Zimbawe, Südafrika und dem Israel-Palästina-Konflikt.
Daneben stehen ihre kritisch angelegten Politikerporträts wie von Jimmy Carter, Yassir Arafat, Nelson Mandela, Helmut Kohl und ihre einfühlsamen Künstlerporträts und Ausstellungsdokumentationen der Biennale Venedig und der documenta.
Daneben stehen ihre kritisch angelegten Politikerporträts wie von Jimmy Carter, Yassir Arafat, Nelson Mandela, Helmut Kohl und ihre einfühlsamen Künstlerporträts und Ausstellungsdokumentationen der Biennale Venedig und der documenta.
danka pak uz jen byla na olympiastadionu a na kerteszovi.. tady zas chvilka sroubovani a pak papa, danko..
pak uz jsme zas v soucasnosti po akci "kotzen ist zum kotzen", kdy se jen valim v posteli a jim suchy housky.. jo a plnim svuj neaktivni blog! jo a abych nezapomnela, mezitim porad neco pridrzuju, podavam a tak. :)
LZ: Existiert ein „echtes“ Berlin?
Und meine letzte Kolumne über Berlin in der Landeszeitung Prag.. Zum Glück immer noch nicht Ende meines Aufenthaltes in Berlin!
Unterscheidet sich das „echte“ Berlin von dem, was man aus Erzählungen
kennt? Von dem Stereotyp? Wie stellt man sich eigentlich Berlin vor?
Verrückt gekleidete Menschen, unglaubliche Technopartys, Dönerbuden
überall, alternative Konzerte und Kunstausstellungen, wo man sich
nicht sicher sein kann, ob es noch Kunst ist? Natürlich auch die
Sehenswürdigkeiten wie der Fernsehturm, das Brandenburger Tor, die
Kuppel des Reichstags, der relativ neue Potsdamer Platz, die East Side
Gallery und vielleicht noch die Museumsinsel oder das Tacheles sind
für Berlin äußerst signifikant. Berlin kennt man als eine besonders
freie Stadt, wo jeder tun und lassen kann, was er will. Eine Stadt
voller „cooler“ Typen. Eine Party-Stadt. Eine Stadt voll von
Künstlern.
Aber stimmt es? Ja, aber die Definition ist nicht komplett. Es stimmt
sicher nicht, wenn man nur Westberlin betrachtet, sondern dieses Bild
gilt eher für Ostberlin. Trotzdem kommt gerade diese Stimmung nicht
von den "echten" Berlinern, sondern von denen, die nach Berlin
zugezogen sind. Westberlin ist wesentlich weniger alternativ. Und man
hat das Gefühl, das es voll von "Eingeborenen" ist. Westberlin ist die
gestrenge Mutter für Ostberlin, das Kind, das immer nur spielen will.
Eigentlich ist es aber nicht mehr so, dass man Berlin strikt nach Ost
und West teilen könnte - die Wahrheit ist eigentlich die, dass Berlin
ein Eintopf mit vielen Zutaten ist. Jedes Viertel hat seine eigene
Stimmung, sein eigenes Leben, seine eigenen Leute. Man kann für sich
immer genau das finden, was einem gerade am meisten gefällt. Man
findet alles, was man sich nur denken kann.. Berlin ist wie zehn oder
sogar mehr (nicht nur europäische) Städte aneinandergereiht. Man kann
tausende Definitionen von Berlin entwickeln und alle werden irgendwie
wahr sein. Oder auch keine. Und gerade das gefällt mir an Berlin.
(LZ, 14/2011)
Unterscheidet sich das „echte“ Berlin von dem, was man aus Erzählungen
kennt? Von dem Stereotyp? Wie stellt man sich eigentlich Berlin vor?
Verrückt gekleidete Menschen, unglaubliche Technopartys, Dönerbuden
überall, alternative Konzerte und Kunstausstellungen, wo man sich
nicht sicher sein kann, ob es noch Kunst ist? Natürlich auch die
Sehenswürdigkeiten wie der Fernsehturm, das Brandenburger Tor, die
Kuppel des Reichstags, der relativ neue Potsdamer Platz, die East Side
Gallery und vielleicht noch die Museumsinsel oder das Tacheles sind
für Berlin äußerst signifikant. Berlin kennt man als eine besonders
freie Stadt, wo jeder tun und lassen kann, was er will. Eine Stadt
voller „cooler“ Typen. Eine Party-Stadt. Eine Stadt voll von
Künstlern.
Aber stimmt es? Ja, aber die Definition ist nicht komplett. Es stimmt
sicher nicht, wenn man nur Westberlin betrachtet, sondern dieses Bild
gilt eher für Ostberlin. Trotzdem kommt gerade diese Stimmung nicht
von den "echten" Berlinern, sondern von denen, die nach Berlin
zugezogen sind. Westberlin ist wesentlich weniger alternativ. Und man
hat das Gefühl, das es voll von "Eingeborenen" ist. Westberlin ist die
gestrenge Mutter für Ostberlin, das Kind, das immer nur spielen will.
Eigentlich ist es aber nicht mehr so, dass man Berlin strikt nach Ost
und West teilen könnte - die Wahrheit ist eigentlich die, dass Berlin
ein Eintopf mit vielen Zutaten ist. Jedes Viertel hat seine eigene
Stimmung, sein eigenes Leben, seine eigenen Leute. Man kann für sich
immer genau das finden, was einem gerade am meisten gefällt. Man
findet alles, was man sich nur denken kann.. Berlin ist wie zehn oder
sogar mehr (nicht nur europäische) Städte aneinandergereiht. Man kann
tausende Definitionen von Berlin entwickeln und alle werden irgendwie
wahr sein. Oder auch keine. Und gerade das gefällt mir an Berlin.
(LZ, 14/2011)
LZ: Grünes Berlin
Grünes Berlin
Wald vorm Fenster? Das habe ich gerade in Berlin nicht erwartet. Füchse laufen über die Straße, das war auch nicht meine Vorstellung von Berlin. Und die schier unendlichen Erzählungen über Wildschweine in meiner Wohngegend? Das klang wie ein Märchen...
Das alles ist möglich, weil ich nicht im Zentrum, sondern fast am Rande der Stadt wohne. In einem Bezirk, in dem es ganz viel Grün gibt. Man findet hier Ruhe und auch mehrere Seen, in denen man ausgiebig baden gehen kann. Die Seen befinden sich auch mitten in einem Wald, dem Grunewald. Leider muss man am Strand auf Tannnadeln liegen, deshalb ist das Sonnenbaden eher unerfreulich. Dafür ist das Wasser schön durchsichtig und erfrischend! Es ist einfach toll, ein Stück Natur in der Nähe zu haben!
So viel Grün und Wasser ist aber in ganz Berlin keine Ausnahme. Volkspark Friedrichshain, Mauerpark, Treptower Park, Tiergarten, Viktoriapark... Überall findet man große Parks, die immer, auch wenn es nur ein bisschen sonnig ist, ziemlich voll sind. Man liegt auf seiner Decke, trinkt Bier, spielt Frisbee. Und man darf das Grillen natürlich nicht vergessen! Das ist der Hit - ohne Grillzeug tut der Berliner keinen Schritt! In den Mauerpark oder den Volkspark Friedrichshain sollte man nur gehen, nur wenn man gern mit anderen Berlinern Handtuch an Handtuch liegt und die unzähligen Touristen dazwischen auch noch verkraften kann. Im Treptower Park muss man mit einer großen sowjetischen Statue sein Bier teilen. Und im Viktoriapark gibt es sogar einen Wasserfall!
Wir sollten auch die riesengroße grüne Fläche vom Flughafen Tempelhof nicht vergessen! Da sieht man nur grün, grün und grün - so groß ist es! Seitdem der Flughafen geschlossen ist, fungiert das einstige Flugfeld als Park, der eine ganz besondere Anziehungskraft für Drachenflieger zu besitzen scheint.
Und wer den ganzen Wald nicht braucht, für den gibt es immer noch die vielen Biergärten!
(LZ, 13/2011)
viel los nicht nur in berlin..
hlasim opet znamky zivota.. tentokrat vice na blogu nez v realnem zivote, nebot prave funguju pod heslem "kotzen ist zum kotzen".. aneb krasny letni den . nastesti destivy.
ale k vypraveni je toho vic nez dost.. zacnu posledni velkou udalosti. byla tu na navsteve Danka s Honzou a uzivali jsme si kulturou nabuseny program!
prvni spolecny den jsme vyjeli hnedle na vesnici - do Potsdamu! Prohlidku jsme zacali letnima zameckama u Glienecker Brücke, kter udajne stavel Schinkel. ale momentalne se mi tento fakt nedari vygooglovat.. ale rikal to kdysi davno Johann, tomu by se melo verit!
prekrocili jsme glienecker Brücke, kde si za studene valky predavali agenty.. specialitou toho mostu je, ze hranice vedla primo uprostred a nasledem toho, byvala kazda pulka jinak zelena. vice na http://www.glienicker-bruecke.de/
ale mnohem vetsim zazitkem byla nenapadna vila Schöningen, oficialne nemecko-nemecke muzeum (kvuli jiz zminovanemu Glienecker Brücke), ale mimojine i vila, kde je prezentovano moderni umeni.. nedavno tam probehla vystama Anselma Kiefra a my jsme tam videli ranna dila Andyho Warhola.. vystava, kterou lze jen doporucit. jsou tam dila, ktera byste warholovi na prvni pohled nepriradili, i kdyz jeho rukopis vlastne uz obsahuji.. vyzival se v pouzivani zlate barvy. predchudcem jeho oblibeneho sitotisku byla technika, kdy tusi malovane obrysy obtiskoval na dalsi vlhky papir.. mezi vetsinou neznamych veci jsme tam videli i barevne kravy a jistou verzi C. polivek -- poprve jsme si vsimli, ze maji ruzne etikety..
prostor vily je taky velice zajimavy, prileha k nemu jeste pomerne rozsahla zahrada, kde jsou rozmistena dalsi vytvarna dila. dolni vystava (rozumej ta o nem-nem historii) je vybavena spickovou technikou (milion stopadesat tisic macu na metr ctverecnich) a nej sou zachody.. zrcadlo na cele plose zachodovych dveri ZEVNITR, takze se clovek celej vidi. fakt divnej pocit. a cernej hajzlpapir. a nejvic designove neprakticky umyvadla.. a vse ladeno do cerne barvy.. veru necekane po celkove svetle navsteve cele vily :)
pak sme zavitali k Einsteinturm od Ericha Mendelsohna, postevene mezi lety 1919 a 1922 slouzici jako observatorium a oznacovane za jednu z mala expresionistickych staveb. to dokazuji zejmena zajimave vylomena okna. cela stavba pusobi jako ponorka, nebot stoji na umelem vrchu, ze ktereho jeste vycuhuji okynka. z fotek jsme si vzdycky predstavovali velkou stavbu nekde na velkem palouku, ale pravda je kapanek jina. stavba stoji v komplexu/parku dalsich meteorolickych observatori a paloucek ma veru maly. navic narozdil od ostatnich staveb v okoli stoji spis v udolicku. to, ze pusobi mensi asi zpusobuje fakt, ze okynka ma mala a v pomene malych odstupech.. bohuzel neni v letnich mesicich pristupna verejnosti, jinak pouze s ohlasenim.
a vzhledem k tomu, ze jsme jiz meli naspech, tak uz jsme se nestihli podivat k Sansoussi..
ale zajimavejsi asi bude to, kam jsme meli naspech, ze? na klauzury/den otevrenych dveri na umelecke skole ve Weißensee, neco jako nasi umprumce.. kde jsme stravili cele odpoledne, protoue se opravdu bylo na co divat. ale dosli jsme k nazoru, ze technicky jsou tam o skok dal, pze projekty byly casto podporovany ruznymi firmami.. na druhou stranu mi tam prislo dost veci co prezentace tyce "nedotazenych".. ale jako vesmes pozitivni hodnoceni. a co bylo nejlepsi? samozrejme prace atelieru Leova tatky, kde meli za ukol vyrabet ruzny kacy, aby se co nejlip tocily.. pk tam byly vystaveny tak, aby si s nima lidi mohli hrat a tam sme stravili aspon hodinu a i s odbornym vykladem! :) jo a taky sme tam ziskali uzasny plakaty na zed! uz se tesime, az si je povesime!
pak papu po korejsku (http://core-koreancuisine.blogspot.com/) a pak jsme hostum museli ukazat legendarni kolejni hospudku klub 18 u adama na kolejich, kde jsme zazili karaoke.. ale bohuzel nikdo z nas nebyl ochoten vystoupit :D
a uz se presouvame pomalu ale jiste k nedelnimu programu, kdy jsme tentokrat zavitali vyslovene do srdce berlina! jako prvni totiz prisla navsteva reichstagu, konkretne jeho veleslavne kopule!
pro ty kdo se tam chystaji - je nutne se predem hlasit pres internet - vyplni se formular s osobnima udajema a vysnenou hodinou.. ale po zkusenostech nevadi, kdyz clovek prijde driv/pozdj, na tom nezalezi! jen je dulezite byt vubec nahlasen!
bacha, nej zmrzlina ve meste!! http://www.townster.de/berlin/ort/yoli-frozen-yogurt, vlastni stranky jim nak nefungujou:( jogurtova a clovek si muze vybrat, co k tomu chce.. ruzny ovoce, polevy a buhvicojeste! mnam mlask az za usima!
pak jsme se rozloucili s honzou, danka s nim sla jeste do sammlung boros, o ktere je na tomhle blogu psano jiz nekdy drive. pro pripomenuti http://www.sammlung-boros.de/ - bunkr se soukromou sbirkou soucasneho umeni - opravdu stoji za to! opet nutne se jednoduse pres net prihlasit, otevreno jen vikendu, mozne jen se skupinovou prohlidkou, ale pruvodci jsou tam uzasni! a my s leem mezitim sroubovali jiz trradicne supliky.. :)
a dalsi kulturni dny tentokrat jiz jen s dankou shrnu v dalsim postu, aby toho tady nebylo moc! brzy nactenou!
ale k vypraveni je toho vic nez dost.. zacnu posledni velkou udalosti. byla tu na navsteve Danka s Honzou a uzivali jsme si kulturou nabuseny program!
prvni spolecny den jsme vyjeli hnedle na vesnici - do Potsdamu! Prohlidku jsme zacali letnima zameckama u Glienecker Brücke, kter udajne stavel Schinkel. ale momentalne se mi tento fakt nedari vygooglovat.. ale rikal to kdysi davno Johann, tomu by se melo verit!
prekrocili jsme glienecker Brücke, kde si za studene valky predavali agenty.. specialitou toho mostu je, ze hranice vedla primo uprostred a nasledem toho, byvala kazda pulka jinak zelena. vice na http://www.glienicker-bruecke.de/
ale mnohem vetsim zazitkem byla nenapadna vila Schöningen, oficialne nemecko-nemecke muzeum (kvuli jiz zminovanemu Glienecker Brücke), ale mimojine i vila, kde je prezentovano moderni umeni.. nedavno tam probehla vystama Anselma Kiefra a my jsme tam videli ranna dila Andyho Warhola.. vystava, kterou lze jen doporucit. jsou tam dila, ktera byste warholovi na prvni pohled nepriradili, i kdyz jeho rukopis vlastne uz obsahuji.. vyzival se v pouzivani zlate barvy. predchudcem jeho oblibeneho sitotisku byla technika, kdy tusi malovane obrysy obtiskoval na dalsi vlhky papir.. mezi vetsinou neznamych veci jsme tam videli i barevne kravy a jistou verzi C. polivek -- poprve jsme si vsimli, ze maji ruzne etikety..
prostor vily je taky velice zajimavy, prileha k nemu jeste pomerne rozsahla zahrada, kde jsou rozmistena dalsi vytvarna dila. dolni vystava (rozumej ta o nem-nem historii) je vybavena spickovou technikou (milion stopadesat tisic macu na metr ctverecnich) a nej sou zachody.. zrcadlo na cele plose zachodovych dveri ZEVNITR, takze se clovek celej vidi. fakt divnej pocit. a cernej hajzlpapir. a nejvic designove neprakticky umyvadla.. a vse ladeno do cerne barvy.. veru necekane po celkove svetle navsteve cele vily :)
pak sme zavitali k Einsteinturm od Ericha Mendelsohna, postevene mezi lety 1919 a 1922 slouzici jako observatorium a oznacovane za jednu z mala expresionistickych staveb. to dokazuji zejmena zajimave vylomena okna. cela stavba pusobi jako ponorka, nebot stoji na umelem vrchu, ze ktereho jeste vycuhuji okynka. z fotek jsme si vzdycky predstavovali velkou stavbu nekde na velkem palouku, ale pravda je kapanek jina. stavba stoji v komplexu/parku dalsich meteorolickych observatori a paloucek ma veru maly. navic narozdil od ostatnich staveb v okoli stoji spis v udolicku. to, ze pusobi mensi asi zpusobuje fakt, ze okynka ma mala a v pomene malych odstupech.. bohuzel neni v letnich mesicich pristupna verejnosti, jinak pouze s ohlasenim.
a vzhledem k tomu, ze jsme jiz meli naspech, tak uz jsme se nestihli podivat k Sansoussi..
pak papu po korejsku (http://core-koreancuisine.blogspot.com/) a pak jsme hostum museli ukazat legendarni kolejni hospudku klub 18 u adama na kolejich, kde jsme zazili karaoke.. ale bohuzel nikdo z nas nebyl ochoten vystoupit :D
a uz se presouvame pomalu ale jiste k nedelnimu programu, kdy jsme tentokrat zavitali vyslovene do srdce berlina! jako prvni totiz prisla navsteva reichstagu, konkretne jeho veleslavne kopule!
pro ty kdo se tam chystaji - je nutne se predem hlasit pres internet - vyplni se formular s osobnima udajema a vysnenou hodinou.. ale po zkusenostech nevadi, kdyz clovek prijde driv/pozdj, na tom nezalezi! jen je dulezite byt vubec nahlasen!
bacha, nej zmrzlina ve meste!! http://www.townster.de/berlin/ort/yoli-frozen-yogurt, vlastni stranky jim nak nefungujou:( jogurtova a clovek si muze vybrat, co k tomu chce.. ruzny ovoce, polevy a buhvicojeste! mnam mlask az za usima!
pak jsme se rozloucili s honzou, danka s nim sla jeste do sammlung boros, o ktere je na tomhle blogu psano jiz nekdy drive. pro pripomenuti http://www.sammlung-boros.de/ - bunkr se soukromou sbirkou soucasneho umeni - opravdu stoji za to! opet nutne se jednoduse pres net prihlasit, otevreno jen vikendu, mozne jen se skupinovou prohlidkou, ale pruvodci jsou tam uzasni! a my s leem mezitim sroubovali jiz trradicne supliky.. :)
a dalsi kulturni dny tentokrat jiz jen s dankou shrnu v dalsim postu, aby toho tady nebylo moc! brzy nactenou!
Abonnieren
Posts (Atom)